Každá chyba je příležitost se něčemu naučit

25. října 2016 v 15:50 | Lucy |  Lucy motivuje ♥
aneb. jak moc bych chtěla vrátit čas
(Každá cesta bez překážek nikam nevede)


...Začneme hezky od začátku. Jaké malé děti jsme měli spoustu snů, čím bychom se mohli stát, například princezny, kovbojové, maminky, tatínkové a spoustu dalších "profesí".
Já si vždy přála být princeznou. Později jsem chtěla být policistkou či veterinářkou.

Psal se rok 2014. Byla jsem v 8. třídě - snad nejdůležitější období pro rozhodování se, která profese by se mi líbila. Neměla jsem představu. Měla jsem to na háku. Ke vší smůle k nám do třídy přistoupili několik nových lidí. Holek. To byl největší problém.


Na celou školu jsem se vys*ala. Místo připravování se na to, abych měla co nejlepší známky, jsem běhala venku s nesprávnými lidmi. V jedné ruce jsem měla zapálenou cigaretu a v té druhé jsem držela láhev vodky.
Také podle toho vypadalo mé vysvědčení. V té době to byl spíš umrtní list. Nedávno jsem se na něj dívala. Opravu hrůza. Měla jsem za 5 z matematiky a přibližně šest 4. V deváté třídě se to o něco zlepšilo. Ale. Bylo pozdě. Moc pozdě. Přihlášky na střední byly dávno odeslány.

"Kdyby ses nechtěla zkazit, neuděláš to". To mi říkavala maminka. Až po nějaké době jsem pochopila, že má pravdu. Myslela jsem si, že to, co jsem dělala, bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. A nyní už vím, že to byla ta NEJVĚTŠÍ chyba, kterou jsem mohla udělat.

Dnes toho strašně lituji. Kdybych na sobě zamakala, mohla bych být už úplně jinde, než jsem.

Spousta lidí nemá na základní škole představu, co by chtěl v životě dělat a co by ho naplňovalo. Ve škole jsme dostávali seznamy středních škol v našem kraji. . Několik dní jsem v příručce listovala, pečlivě pročítala každou školu, obor ale nenalezla jsem tam nic, co by mně bavilo a mohla se tomu naplno věnovatjak během, tak i po studiu na SŠ. Až na zdravotnickou školu. Tak ráda jsem si chtěla na ni dát přihlášku, ale mé známky mi to bohužel nedovolovaly.

• Nakonec jsem dala přihlášku na Kosmetické služby & kadeřnici...

Po rozhovoru s výchovnou poradkyní mi došlo, že na kosmetičku prostě nemám. Je to zakončeno maturitní zkouškou. Tak jsem nakonec podávala přihlášku pouze na kadeřnici. Přijali mně. Neměla jsem jinou možnost. Šla jsem tedy na obor, ke kterému jsem nikdy neměla žádný vztah a ani mě nikdy nenapadlo, že bych ho šla studovat.

A jak jsem se vlastně dostala k tomu, že bych chtěla jít studovat na zdravotnickou školu?
Přibližně v mých 9. letech jsem začala v nemocnici trávit hodně času. Měla jsem určité zdravotní problémy. Nemocnice se stala mým druhým domovem. Spousta lidí je nešťastných, že musí ležet v nemocnici. Ze začátku mi to hrozně vadilo. Byla jsem malá. Bylo mi smutno. Postupem času mi vůbec nevadilo, že tam ležím. Nevadí mi to ani teď. Nějak jsem si zvykla. Ovšem dnes už tam neležím. Jen chodím na kontroly.




Pár lidí se mě zeptalo, proč bych to chtěla dělat. Proč zdravotnictví? Proč bych chtěla být zrovna zdravotní sestrou? Co čekají za odpověď? Co jiného jim můžu odpovědět, než to, že mi to za tu dobu, co jsem cestovala po nemocnicích a viděla sestřičky v "akci", přirostlo k srdci. Byl by to pro mě úžasný pocit někomu pomoct, psychicky podpořit atd... Jednoduše: úplně vysvětlit to nezvládnu.

Kolik lidí mi řeklo, že dělat za "pár šupek", přebalovat lidi, krmit je a spousta jiných věci, že to není to pravé ořechové. Měli pravdu. Není to to praché ořechové pro NĚ. Toto povolání nedokáže dělat každý.

Kdybych se tehdy snažila a učila, můžu zdravotní školu studovat už druhým rokem.

Neposlouchejte učitelé ani nikoho, kdo vám řekne, že něco nezvládnete nebo to není pro vás to pravé. Jděte si za svým srdcem a za tím, co byste chtěli dělat. Jen vy sami víte, co vás naplňuje a dává novou naději žít, abyste si své sny za každou cenu splnili.

Také mi říkali, že se v životě dostanu maximálně na učební obor. Přešla jsem. Udělala přijímačky na školu z maturitou a studuji cestovní ruch. Není to to pravé. Nyní jen můžu doufat, že zvládnu maturitní zkoušku a vydám se plnit svůj sen.

Kdybych se tehdy snažila a učila, můžu zdravotní školu studovat už druhým rokem. Hold chybami se člověk učí.
Děkuji za přečtení a budu ráda za názor do komentářů.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 25. října 2016 v 16:03 | Reagovat

To máš pravdu

2 Mara Moarte Mara Moarte | Web | 25. října 2016 v 20:18 | Reagovat

Každý dělá chyby, každý se ze svých chyb učí, takže tě naprosto chápu, já měla tu výhodu v tom, že na základní škole jsem byla trochu jiná a proto se mnou nikdo "zkažený" chodit ven nechtěl, já se zkazila až na střední, popravdě za to trochu i děkuju, protože bych možná do teď byla to divný, neviditelný a hodný střevo jako na základce, mínus je v tom, že jsem díky tomuhle strašně zlenivěla a do školy se mi málokdy chce opravdu něco dělat. A co byla moje největší chyba? Že jsem šla na gymnázium, jojo je to jediný místo, kde se říká ,,když nevíš, jdi na gympl", ale popravdě tohle bych nikdy nikomu nepřála, radši jít na střední s oborem, dostudovat a začít makat, než se po 4 letech muset přihlásit na vysokou školu.. a jak už jsem psala, zlenivěla jsem a proto vím, že na vejšce moc dlouho nepřežiju :D

3 Simix Simix | Web | 25. října 2016 v 20:59 | Reagovat

Každý má nějaké své špatné nebo horší období. Já na základce toto nezažila. Spíš jsem byla víc vzorňáček než nějaký rebel. Nějak mi to vydrželo doteď. Zkrátka úplně nerebelčím :D
Sice jsem na ZŠ také neměla nejlepší známky, ale pětky a 4 jsem nemívala :D
Jakože na vysvědčení, jinak ano :D Nevěděla jsem, že kosmetička je maturitní obor.
Já v nemocnici nikdy neležela... jen seděla. Asi chápeš ale, jak to myslím.
Napsala jsi to hezky... je fajn, že si poznala svojí chybu a třeba se zní právě i poučila. Můj bratránek vystudoval střední zdravotnickou školu a teď je vysokoškolákem a v oboru tak nějak pokračuje :)
Tak hodně štěstí :)

4 Terynka Terynka | Web | 26. října 2016 v 12:24 | Reagovat

Přesně tak, chybami se člověk učí a u tebe je hlavní, že jsi se poučila a svou chybu napravila. Každý má v životě i špatné období, to musela být pěkně blbá parta, když tě naučila kouřit a pít už takhle brzy. Jinak je fajn, že víš, co tě v životě bude bavit a přeju ti, ať tě zdravotnictví baví každým dnem víc a víc :-)

5 Mona. Mona. | Web | 26. října 2016 v 12:28 | Reagovat

Každý z nás dělá chyby, ale člověk se s nimi musí umět vyrovnat. Při čtení jsem si vzpomněla na naší školní psycholožku, která s námi projednávala námi vybrané střední školy, na které bychom chtěli jít. Mojí spolužačce tehdy řekla, že ona nemá šanci na maturitním oboru se svým vysvědčením (v té době měla na vysvědčení asi dvě trojky) a celkem ji to zdrtilo. Ale vykašlala se na řeči psycholožky, která prý snad ani neměla oprávnění tohle vykonávat a šla na maturitní obor i tak a jde ji to naprosto v pohodě. Opravdu je důležité, aby se lidi ve všem neohlíželi na ostatní, ale udělali to, co jim přijde správné.

6 fakynn fakynn | E-mail | Web | 26. října 2016 v 17:27 | Reagovat

Přijde mi dost vtipné, že v posledním článku máš bod "nechci tu žádné vulgarismy" a článek předtím máš "vas*ala :D

Já jsem na zdrávce a v životě bych nedělala jako zdravotní sestra, je hezký pomáhat, ale raději si najdu jinou potřebnou práci, kde budu mít víc peněz, nebudu dělat 12 hodin denně, věčně přes časy a ještě aby si na mě lidi ukazovali, děs.

Jinak je mi 19, za půl roku maturuju a stále nevím, co chci dělat. Skvělý. :D

7 Hore nohami - Dolu hlavou Hore nohami - Dolu hlavou | E-mail | Web | 26. října 2016 v 17:40 | Reagovat

Podľa mňa človek v tak mladom veku nemôže ani len tušiť, čo bude chcieť robiť o pár rokov. Predsalen puberta veľa zmení a vyberať si práve v tomto veku strednú školu je dosť náročné. A ver mi, že takisto je náročné vyberať si v 18tich vysokú školu. Vlastne už mám 25, univerzitu mám skončenú, titul som si urobila a stále tak nejako neviem čím by som chcela byť, čo by som v živote chcela robiť. Hlavné je nepočúvať okolie a snažiť sa na to prísť sama. Je pekné, že rodičia by z nás chceli právnikov, lekárov, proste úspešných ľudí, ale človek to tak nejako musí objaviť v sebe čo by ho naplňovalo. Ako píšeš - práca sestričky nie je pre každého, nie každý na to má, je to psychicky a určite aj fyzicky náročná práca, navyše slabo platená, ale niekto k tomu má vzťah a práve taký človek by to mal robiť. Známky nie sú všetko, akurát je tá nevýhoda, že od nich všetko závisí. Celkovo mi príde školstvo dosť zle nastavené už od základnej školy. Na strednej škole to bolo ešte v pohode, ale na vysokej škole sa mi znova potvrdilo, že je to nastavené úplne nesprávne. Človek študuje 9 rokov na základnej škole, potom 4 roky na strednej a nakoniec 5 rokov na univerzite aby zistil, že vlastne všetko čo sa tam naučil je v praxi úplne ináč a môže sa to učiť odznova tak ako to v reále funguje.

8 Emo Emo | E-mail | Web | 26. října 2016 v 17:56 | Reagovat

Toto moc dobře znám, já měla jediné štěstí to, že jsem nikdy žádné kamarády ani kamarádky neměla a tak jsem vždy měla dost času na školu. Já v nemocnici prožila asi tak 60% svého dětství takže jí mám taky moc ráda a můj zdravotní stav mi pobyt tam umožňuje celkem často. To ano, rozhodování se školou je vždy dost těžké zvláště v tom věku kolem 15/16 letech kdy měníme názory každou chvíli. Přesně tak to bylo u mě každý týden něco jiného :D

9 Susane S. Susane S. | Web | 26. října 2016 v 20:28 | Reagovat

Taky to znám, každopádně jsem měla trošku rozumu a venku jsem nelítala s vodkou v ruce :D pro mně byla škola vždycky důležitá a taková ta zlatá střední cesta ... tady v ČR je fakt na prd, že si musíme střední školu tedy přípravu na naší profesi vybírat v 15, kdy máme v hlavě samý hovadiny a nedokážeme si vybrat a mnohdy ti puberťáci ani netuší co by je mohlo naplňovat.
Člověk dělá chyby od přírody a vyšší síly vymyslely, že se z chyb dá naučit a proto je všechno zlé k něčemu dobré. :)

10 radyprosuperholky radyprosuperholky | E-mail | Web | 26. října 2016 v 22:06 | Reagovat

Clanek byl moc zajimavy a zkoda, ze jsi to tak pokazila

11 Annah Annah | 27. října 2016 v 0:49 | Reagovat

Moc se mi tvůj článek líbí, ale hlavní je že si uvědomila svojí chybu a chtěla si jí napravit. Pokud tě obor nebaví nemá cenu na něj chodit, akorát se budeš trápit. Já sama mám ve třídě pár holek co je daný obor nezajímá a je vidět že jim to i nejde a že se trapí. Zkus popřemýšlet o přestupu. Pokud si měla horší známky a šla na učební obor existuje místo zdravotního asistenta ošetřovatel kde se toho učíte míň než zdravotní asistent ale pořád by si byla tam kde tě to baví a příští rok by si mohla zkusit znovu přijmačky, protože pokud tě to nebaví tak to prostě nedělej, budou to akorát 3 roky vyhozeného času.
S láskou, Annah.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.