Svět je jen naší představou...

27. října 2016 v 10:19 | Lucy |  Téma týdne...
Procházím se po městě. Je chladné říjnové ráno a i přesto se po městě potuluje několik lidí. Někteří sami, někteří s někým. Občas prohodí pár slov, moc spolu ale nekomunikují. Jejich obličej směřuje dolů, ke svému mobilnímu telefonu.

Proč se dnešní zdlouhavé pobyty venku a mluvení mezi sebou proměnily ve virtuální konverzaci? Proč spolu lidé dokáži komunikovat lépe prostřednictvím mobilu než osobně? Někde se stala chyba.


Pamatuji si, kdy jsem dostala svůj úplně první mobil. Byla jsem asi v druhé třídě. Byl to obyčejný tlačítkový samsung, který jsem měla z toho důvodu, že jsem do školy dojížděla, abych mohla zavolat rodičům, kdyby se cokoli dělo. Jinak bych mobil asi ani nedostala. V té době jsem na něm závislá nebyla. Jediné, co mě na něm zajímalo, byly hodiny a občas jsem si na chvíli zahrála nějakou hru.

Svůj volný čas jsem raději trávila venku. S kamarády. Na konci naši ulice bydlela jedna holčina, u které jsme se všichni zcházeli. Bylo nás vždy šíleně moc. Hráli jsme různé hry: cukr, káva, limonáda, čaj, rum-bum, vyvolávanou, kreslili jsme panáky a skákali přes ně, vybíjenou, schovávanou nebo si jen tak házeli s míčem.



Také jsme rádi jezdili na koloběžce nebo chodili na procházky a sbírali maminkám kytičky. Byly to skvělé časy. Dnešní děti tohle NIKDY nezažijí.

Ti, kteří sledovali můj předchozí blog, ví, že jsem byla v lázních. Měli jsme tam jednu 6-ti letou holčičku po apendixu (slepém střevu). Byla asi z bohatší rodiny, podle toho, jak chodila oblečená a jaké měla s sebou věci. Měla u sebe věci od mobilu, tabletu až po notebook. Celé dny trávila na mobilu či tabletu. Naštěstí tam neměla facebook, ale hry.


Opravdu se někde stala chyba. Dnes už ani nepotkávám menší děti venku. Spolu. Nebo jsou spolu ale s mobilem. Jejich "konverzace" doplňuje "hudba" v podobě Ektora.
• Proč o víkendech potkávám 13-cti leté děti, kteří za našim barákem hulí trávu, kouří a pijou alkohol?
Proč dnešní rodiče pouští takové děti večer na diskotéky?
• Proč jim dovolí sedět 24 hodin za počítačem/mobilem/tabletem?

Dnešní děti přišly o tolik věcí. Upřímně... je mi jich celkem líto. Odmala sedí za tablety, poslouchají Ektora. Když jsem byla malá, slovo počítač jsem ani neznala. Chodila jsem blbnout ven a poslouchala Dádu.
• Tady je pár věcí, kterí dnešní děti nezažijí (a já je ještě zažila) !

Pamatujete na kazety? Milovala jsem je. Dodnes si pamatuji náš kazeťák? Už ho nemáme. Na kazetách jsme vždy poslouchala Šmouly, Hurvínka, Dádu a spoustu takových. Také si přesně pamatuji, jak jsem tužkou či malíčkem namotávala pásku z kazety, když se vymotala.

Vyvolávání fotek. Jako malá jsem se ráda fotila. Mamka byla vášivá fotografka. Pamatuji ti na to dlouhavé čekání, kdy se fotky vyvolaly až za týden či více. Fotky byly zabalané do sáčku a nemohli jsme se dočkat, než se společně podíváme, co z fotek vzniklo.

Céčka, sbírá céčka... Hrozně ráda jsem sbírala plastové "céčka". Vytvářela jsem s nimi různé řetězy, náramky, náhrdelníky. Také jsme si je mezi sebou často měnili.

Každotýdenní chození do trafiky, abychom si vybrali film, na který se v neděli odpoledne společně podíváme. Vybírali jsme fakt dlouho, než jsme se shodli, co bychom si pustili. Většinou vítezily pohádky.

Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí. Banán, datle, hroznové víno, cukroví. Vánoce jsou tady!

Vůně namletého kafé. "Automat" na melení kávy byl vždy na konci obchodu. A ten zvuk. Vždy mi málem uši praskly :)

Pedro, kam se podíváš. Pedro žvýkačky. Pamatujete na ně? Možná se prodávají ještě dnes. Sbírali jsme z nich obrázky či tetovačky a "kšeftovali" s nimi.

↪ Lampa svítí, jde se domů. Když se rozsvítily pouliční lampy, byl to signál, abych upalovala domů. Často jsem ještě dostávala seřváno, kde se flákám.

↪ Respekt a úcta ke starším. Vždy jsem měla respekt ze starších lidí. Na škole to bylo z deváťáků. Dnešním dětem chybí oboje. Kolikrát na nás venku pokřikovali malí kluci. Kde ta doba spěje...

TAK KOLIK Z VÁS SI NA TYTO VĚCI PAMATUJE?

Snad se vám článek líbil.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | Web | 27. října 2016 v 10:34 | Reagovat

To je nostalgia :D aj my sme hrávali cukor káva limonáda čaj rum bum :D ani neviem ako sa to vlastne hralo :D
tiež som mala byť doma keď svietili lampy...bohužiaľ ma mama ešte tri hodiny hľadala každý deň kým ma dostala domov :D ale super článok, dobré spomienky :D

2 Lucy Lucy | Web | 27. října 2016 v 10:40 | Reagovat

[1]: Přesně! Teď jsi mi to připomněla. Také mně mnoho krát hledala, kde jsem a vždy jezdila na kole. Sranda, když si na to vzpomenu :D

3 Magicmax Magicmax | Web | 27. října 2016 v 10:44 | Reagovat

No jo nostalgie - jak tady už napsala přede mnou čtenářka Kačka. Já ježtě ted mám schovanou hudební kazetu s písněmi Toma a Jerryho - kterou mi koupila babička. Už ani nevím co na ní je nahrané. Fakt netuším jak na to nacpali jejich honičky.
Náádherná věc na konec s těma obrázkáma a takovým nádechem kvízu a jak je to na rozdíl od ostatních blogu mají všechny obrázky vedle sebe stejné rozměry. Na ty lampy si vážně nepamatuju! Ale pedro mi nedávno podstčili při volbách komunisti.
Na Vánoce už banán ani datle nejím.
Ale ted máme zase jiné dobré věci. Na co jsou staré lampy, že? A sladostí máme dost. Ale je to krásné se na to podívat.

4 radyprosuperholky radyprosuperholky | E-mail | Web | 27. října 2016 v 11:10 | Reagovat

Je mi dcvánáct a jak se divím, ted na malé děti malé třeba 7 let nehrajou si s panenkami a autičkami, ale jsou místo toho pořád na mobilu a mají dotikové mobily a často lepší mobil než já !
Říkám si co to je jak děcko menší než já má lepší mobil než já a mají už mesenger a facebook a to ani nemá já.

5 Suzeinne Suzeinne | Web | 27. října 2016 v 13:00 | Reagovat

I když jsem jedna z té kategorie dnešních dětí, dostala jsem první mobil až na konci 5. třídy a dokud jsme bydleli na vesnici,celé dny jdrn jezdila na dvorku před sídlištěm na kole s kolečky a hrála jsem se sousedy cukr káva... A kreslili jsme křídami. Pravda je taková, že když jsme se přestěhovali, byla jsem už skoro pořád doma, ale u počítače to nebylo, tam jsem hrála tak maximálně Spider Solitaire a Tygrovu výpravu, ani internet jsme neměli. Spíš jsem si četla. No, a pak přišel internet, mobil. A teď už u toho trávím trochu víc času, než bych chtěla. Každopádně takové to nejranější dětství jsem počítači "zamořené" neměla, taky proč, ani jsem nevěděla, co je to internet, tablet, měla jsem domácí školu, nepotřebovala jsem se s ostatními srovnávat. V páté třídě jsem byla jediná, kdo neměl mobil a už mi to bylo trapné. V dnešní době už nejde jen tak lítat venku, už ve školce se děti chlubí mobily k vánocům... Je to škoda.

6 Terynka Terynka | Web | 27. října 2016 v 13:57 | Reagovat

Tak si myslim,  ze jsme vyrůstali uplne ve stejne dobe :-) taky mi je tech deti líto, porad jenom jsou na mobilu a pořádně si neužívají sve detstvi, vzdyt na to clovek vzpomina nejradeji ne? :-) ale je to tech deti volba a hlavně i rodicu, nejspíš by jim takove veci kupovat neměli. Jinak tenhle clanek je i tak trochu nostalgie :D ceeeecka,  to byl hit :D

7 Emo Emo | E-mail | Web | 27. října 2016 v 18:00 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím. V našem městě bydlí mladá paní. Má dítě kolem roku. Chodí po ulici s cigaretou zmalovaná a dítě v kočáru s tabletem.... Kazety jsem milovala vždy jsem nějakou dostala k vánocům :D Vedle nás nikdy žádné děti nebydleli, ale mám starší ségru tak jsme si vždycky hráli spolu. Měli jsme spoustu panenek, šaty na princezny které nám vždy ušila mamka a hlavně, měli jsme opravdu velkou fantazii :D

8 Adelaida Adelaida | E-mail | Web | 27. října 2016 v 18:25 | Reagovat

Když jsem na tenhle článek narazila, říkala jsem si, že budu s většinou věcí souhlasit ... Ale když to tak čtu, tak už ten pocit nemám. Jasně, doba se mění. Je smutné, že spousta lidí tráví většinu času u mobilů/počítačů a reálný svět je míjí ... Ale nemají to tak všichni. Naopak díky vší technice a přístupným informacím někteří rodiče vychovávají děti LÉPE než tomu bylo dřív, více si jich všímají a podobně. Samozřejmě, některé věci už nezažijí, ale prostě tyto věci nepatří do jejich doby. My zase nezažijeme to, co budoucí generace po naší smrti ... Neházela bych všechny do jednoho pytle. A mimochodem vůni čerstvě namleté kávy můžeš cítit v jakémkoliv "kávovém" obchůdku a Vánoce jsou pořád Vánoce, záleží jen na lidech jak je slaví ! :)

9 Susane S. Susane S. | Web | 27. října 2016 v 18:47 | Reagovat

Vyvolalo to ve mně šílenou nostalgii. Je to smutné, ale taková je doba, pokroková, svět začínají ovládat umělé inteligence. Je to škoda, že pomalu zaniká lidský instinkt a inteligence a je nahrazena tou technologií, ale nedá se nic dělat. :) Po nás ať přijde potopa!

10 Tery. Tery. | Web | 28. října 2016 v 5:13 | Reagovat

Tak třeba mě je 13, jo poslouchám ektora někdy, koukám pořád do počítačea nebo do mobilu a taky občas tu cigaretu... je to tim, že proste je to takovy jiný už.
nojo tlačítkový mobily. to byla pecka. já měla svůj první mobil tlačítkovou sony.
kazety. na to jsem koukala když sem byla ještě prcek. vzdycky sem nejakou vybrala a pak se pustila. jo pamatuju i když jsem byla malá.
pedro prodávaj pořád. lepší žvejky nejsou. ♥♥

11 Kat♥ Kat♥ | Web | 28. října 2016 v 13:25 | Reagovat

Díky bohu,za to že je mi 12 a já to taky zažila.Dneska mají v naší školce dokonce počítač a můj bráška už si umí pouštět idea na youtube :(

12 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 29. října 2016 v 10:12 | Reagovat

Já osobně si tohle vše pamatuju. Mlíko v pytlíku nebo ve skleněné flašce, žádné plastové obaly. Lampy jsme zhasínaly  fíglem se zapalovačem aby jsm enemuseli ještě domů :D. Stejně to neprošlo. No jo dětství. První mobil jsem dostal na střední škole, starou nokii :D, ta by dnešní děcka stáhla na dno bazénu, kdyby ji měli v kapse.

13 Beatrice Beatrice | Web | 29. října 2016 v 21:34 | Reagovat

Pamatuju si, jak jsem s babičkou chodila do obchodu koupit a naplít kávu. My jsme doma sice přístroj na mletí kávy měli, ale babička věděla, že miluju čekat v obchodě a sama kávu namlít. Céčka? Ah! To byla mánie na táboře! Když jsme šli do města, skoro nikdo si nic jiného nekoupil... Vánoce mám s rodinou úžasné do teď. Miluju naši rodinou vánoční tradici, kdy sestra "nechtěně" vstane od stolu dříve, než ostatní dojedí. Vzpomínky... To je něco, co je jen naše. Nikdo na danou situaci nevzpomíná stejně, jako my...

14 Silmarilli Silmarilli | Web | 1. listopadu 2016 v 9:28 | Reagovat

Mluvíš mi z duše. Zrovna nedávno jsem tohle řešila s mou kamarádkou. Oni se o tolik ochuzují tím, že pořád jenom lítaj po netu a hrají hry na mobilech, tabletech a jiných zařízení. Mě by mamka nikdy nenechala takhle sedět doma, když by bylo venku hezky.
Podle mě za to všechno můžou rodiče, byla jsem několikrát svědkem, že dítěti raději strčily do ruky telefon, než aby se mu řádně věnovali. Takhle od něho měli "klid" a mohly se věnovat jiným věcem ....

15 Little Brunett. Little Brunett. | Web | 1. listopadu 2016 v 17:30 | Reagovat

Hah, já dostala svůj první mobil v páté třídě od dědečka, sice dotykáč ale víc jak tlačítkový toho moc nezmohl. :D
Když jsem byla malá, vůbec jsem nepobírala co je počítač aj. Dnešní děti tomu rozumí skoro víc než já teď. :D
Co si pamatuju z dětství, do třetí třídy my mamka krájela chleba na "ovečky".

16 Venit Desire♥ Venit Desire♥ | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 18:14 | Reagovat

Mně je jedenáct a spoustu věcí, které si vypsala moc dobře znám. Mám starší rodiče a ti mě zkrátka vždycky vedli k věcem, které oni zažívali v dětství. Mobil jsem neměla do začátku třetí třídy, ve které jsem stejně dostala jenom takový ten důchotkovský černobílý, abych mohla zavolat babičce a dědovi, že už vycházím ze školy. No, a už se teď podívám na prvňáčky, tak úplně všichni chodí s těma obrovskejma plackama, které jsou větší jako ten můj. Osobně moc nechápu ty jejich rodiče, že jim takovou drahou věc dají na zoodpovědnost. Podle mě děti ve školkovém věku vůbec neví, co to jsou céčka nebo třeba vyvolávání fotek. Moje babička si chodí do teď k fotografce nechat vyvolat fotky a vždy když je potom přinese domů, tak si k nim sednu s ní a v klidu si je s ní prohlížím. Mám ty chvilky moc ráda! Já na svoje úplně nejrannější dětství spomínám strašně ráda a osobně nemůžu uvěřit, že už je za mnou. Tak strašně ráda bzch ho vrátila a prožila ho celé znovu. Vždyť ďětství je nejkrásnější část našeho života a to by si ty malé děti konečně mohly uvědomit, že mobil, tablet a počítač nejsou těmi nejdůležitějšímy věcmi na celém světě.

17 radyprosuperholky radyprosuperholky | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 20:56 | Reagovat

[16]: Souhlasim male deti se chovaji uz jako teanergy. Nechapu proc si treba nehraji hracku jsou moc krasne :)

18 dark-horror-stories dark-horror-stories | Web | 2. listopadu 2016 v 2:22 | Reagovat

Zajímavá myšlenka

19 Káčč Káčč | Web | 9. listopadu 2016 v 9:21 | Reagovat

Moc hezký článek. Také nechápu, jak se ten svět po těch pár letech takhle změnil. Když se podíváme na dnešní malé děti, místo aby si hráli s hračkami nebo prostě jen tak trávili své krásné dětství jako my v jejich letech, tak musí věčně věku být na mobilech, počítačích apod. Osobní zkušenost mám i u své jedenáctileté sestry, která věčně věku sedí u notebooku a hraje Minecraft. Je to bohužel 21.století a s tím my nic nenaděláme. ;)

20 STIAK STIAK | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 22:53 | Reagovat

Heheheheeheh, taky na něco z tý doby pamatuju~

Abych řekla pravdu, víc než aktuální generace dětí mě děsí to, jak budou vzpomínat tyhle děcka na dětství. Už jenom představa "svět je naruby, to my za jejich let jsme měli jenom tablet a hráli si na něm hry" mě docela rozesmívá xD

Jinak, fakt s tebou souhlasím ;w;

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.