Čas se zastavit nedá

11. listopadu 2016 v 15:08 | Lucy
Nedá se zrychlit, ani zpomalit.

Zkusili jste někdy zapřemýšlet o tom, jaké to vše bude, až budete staří? Přemýšleli jste někdy nad tím, jak bude vypadat Váš život za takových padesát, šedesát let?
Nyní máte dojem, že máte spoustu času. Jenže život plyne hrozně rychle a než se nadějeme, stáří nám bude klepat na dveře. Všichni jsme čistě jen podřízenci času.

Pro každého z nás, bez rozdílu, platí, že dvacettři a půl hodiny ze čtyřiadvaceti trávíme čekáním. A čím déle čekáme, tím míň je na co čekat.

Já nad tímto přemýšlím dost. Vůbec si nedokáži představit, že za, dejme tomu takových 60 let nebudu moct vstanout z postele plná energie a s úsměvem. Každý den vstávám s pocitem, že mám několik hodin před sebou. Mám před sebou několik hodin na to, abych ve svém životě něco změnila, zažila něco nového a poučila se z vlastních chyb.

Nedokážu si představit, že jednoho dne nebudu samostatná a několik věcí si sama už nikdy neudělám - najíst a napít se, jít na wc, osprchovat se, zajít si nakoupit. Co když se jednoho dne upoutám na invalidní vozík? Nedokážu si to představit. Nedokážu si představit, že se jednoho dne nepostavím na nohy a vozík se v ten okamžik stane mým nejlepším kamarádem.

Nedokážu si představit, že jednoho dne oslepnu. Už nikdy bych neviděla všechny krásy tohoto světa. Pouze tmu. Černou a smutnou. Nedokážu si představitm že bych už nikdy neviděla svůj odraz v zrcadle. Svou rodinu. Nic. Nikdy bych vnoučatům nepřečetla pohádku na dobrou noc.

Nedokážu si představit, že jednoho dne ohluchnu. Nic neuslyším. Jen věčné ticho. Už nikdy bych neslyšela žádný hlas mých nejbližších. Nikdy bych si neposlechla žádnou píseň. Svět by byl hrozně smutný a... klidný.

Nedokážu i představit, že bych zemřel dřív, než můj manžel. Moc bych si přála, aby se mi splnila věta: "... a žili spolu šťastně až do smrti". Přála bych si zemřít s ním v náručí. Ve stejný den, stejnou hodinu, stejnou minutu....

Tyto věci se mohou stát každému z nás. Mohou nás potkat z minuty na minutu a neujdeme jim. Nikdo neví, co ho v budoucnu čeká. Všichni si můžeme jen přát, že se nám něco takového vyhne.
Někteří lidé by si zasloužili i nesmrtelnost. Ovšem aby nesmrtelnost existovala, musel by tento svět vypadat jinak. V dnešním světě je zlo všude, kam se podíváme. Také nechybí nenávist, pýcha a přetvářka



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 work-with-kaite work-with-kaite | Web | 11. listopadu 2016 v 15:17 | Reagovat

Vždycky když jsem přemýšlela nad stárnutím a nebo dokonce i smrtí, měla jsem z toho strašné deprese. Nejlepší na to vůbec nemyslet, to pak zabíjíme čas co máme teď, nad přemýšlením nad tím, co přijde za 20 let.  No nestojí to za to.

2 Michelle Michelle | Web | 12. listopadu 2016 v 17:55 | Reagovat

Budoucnost mě strašně děsí. Hlavně teď, před maturitou a když na mě mamka tlačí s přihláškama na vejšku. Přijde mi, jako by mi 18 let proteklo prstama. Prostě jenom mrkneš a je to. Je to děsivý. Natož kdybych měla přemýšlet nad stařím. Nenene. Ale přesto jsem na to všechno zvědavá. Jsem zvědavá sama na sebe, jak zvládnu tenhle život. Ale proto musím být v přítomnosti a snažit se co nejvíc a hlavně být v přítomném okamžiku.

3 petra-s-world petra-s-world | Web | 12. listopadu 2016 v 20:09 | Reagovat

Přiznám se že jsem na to tolik nemyslela.. Co se má stát, to se stane. Když nebudu moci chodit, vždycky tu bude snad někdo kdo mě bude mít rád a pomáhat mi.
Když oslepnu, budou mě mít také rádi.. Ve světě toho nakoukáš hodně..
Ohluchnutí beru jako horší možnost. Nic ale není příjemné.
Ale žít spolu až do smrti beru spíše jako pohádku.

4 Kačka Kačka | Web | 12. listopadu 2016 v 22:56 | Reagovat

no ja zastávam názor že sa v 60tke asi odstrelím :D a ak nie, tak budem štýlová potetovaná babka :D to by šlo, nie? :D

5 Simix Simix | Web | 13. listopadu 2016 v 8:55 | Reagovat

~Čaué~
Ano, já o tom přemýšlela. Jaké to bude, až budu stará, ačkoli, když to tak vezmu, mám na to ještě hromadu času.
Život utíká opravdu strašně rychle a dost mě to štve, kolikrát jsem se kvůli tomu i přivedla i do stresu a brečela jsem. Protože mi přišlo, že nestíhám vše potřebné.
Ale na druhou stranu, stáří je ještě opravdu hodně daleko.
Nikdy nevíš, co se ti může stát a jaké budeš mt zdravotní potíže, ale znám plno lidí, kteří i v 80 zvládali plno věcí sami. Jenda babička sekala trávu dokonce :)
Napsala jsi to opravdu moc hezky a já se tím nějakou dobu trápila, ale já myslím, že na to zatím nemusíš myslet. Třeba před rokem jsem sledovala důchodce v autobuse a představovala jsem si, jak budu vypadat já a tak... My toho máme ještě hodně před sebou a musíme ty chvilky nějak využít... ne nějak, ale co nejlépe budeme moct, abychom na to pak třeba ve stáří mysleli s úsměvem a ne vzpomínat na to, jak jsme mysleli na stáří a trápili se tím, co ještě nebylo...

6 Mara Moarte Mara Moarte | Web | 15. listopadu 2016 v 14:52 | Reagovat

Omlouvám se za menší zpoždění soutěže :) http://cosmicdust.blog.cz/1611/your-favorite-pic-6-kolo poslední kolo je zde! :)

7 Terynka Terynka | Web | 15. listopadu 2016 v 20:51 | Reagovat

To je hezká úvaha, určitě je k zamyšlení :-). Mě ani tak neděsí ohluchnutí nebo slepota, ale to, že jednou přežiju svého životního partnera a najednou budu úplně sama. Jednou jsem na internetu četla, že byl pár, který spolu byl 75 let a oba zemřeli ve stejnou dobu a v náručí. To musí být krásný :-) Ale hlavně se tím moc netrap, uvidíš, co ti budoucnost přinese :-)

8 Lenča Lenča | Web | 15. listopadu 2016 v 21:02 | Reagovat

[1]: Souhlasím!! :)

9 Wex Wex | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 18:50 | Reagovat

Kéž by se čas dal zastavit. Občas přemýslím nad tím, jak dlouho tady s námi bude moje babička s dědou. Teď si to bez nich nedokážu představit a mám je moc ráda. I proto si s nimi užívám každého dne, který mám možnost s nimi strávit...Ale je pravda, že bychom nad tím neměli zase tak přemýšlet a užívat života, právě proto, že o něj jednou přijdeme!

10 Wex Wex | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 18:51 | Reagovat

PS: Vzala jsi mě do AFFS?

11 Trifle. Trifle. | Web | 19. listopadu 2016 v 8:52 | Reagovat

Já s tebou maximálně souhlasím.
Kde jsou ty časy, co jsem si užívala s tátou když jsem s ním ještě žila v ASE.
A co budoucnost? Já si užívám na maximum přítomnost. Třeba to nějak ovlivním, třeba taky ne.
Žili šťastně až do smrti je spíše pohádka.

12 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 19. listopadu 2016 v 17:12 | Reagovat

Měla jsem období, kdy mi představa toho, že jednou budu stará seschlá bába, naháněla až hrůzu. Ani teď si to pořádně nedokážu představit. Čím jsem starší, tím rychleji ten čas letí. A z tohohle článku zase začínám být úplně deprimovaná.. Taky si nedokážu představit, že bych vůbec nic neslyšela nebo viděla pouhou tmu. A co když se ze mě stane blázen? Nebo zůstanu jen nehybně ležet na lůžku, budou se o mě starat pečovatelky a já jen budu čekat na smrt? Brrr! Děsná představa.. :/

13 Elis Elis | Web | 22. listopadu 2016 v 14:34 | Reagovat

Abych řekla pravdu, tak nad tím nepřemýšlím, je to daleko a kdo ví co do té doby bude nebo nebude... ale starých lidí si vážím i jejich životních zkušeností, trvá celý život než je člověk získá a proto s nimi ráda mluvím a přebírám jejich zkušenosti a tak se mi lépe rozhoduje...

14 Silmarilli Silmarilli | Web | 23. listopadu 2016 v 19:36 | Reagovat

Mě ani tak neděsí žádný z tvých bodů až na ten poslední. To je pro mě symbol totální paniky. Často na to myslím a ještě častěji mě to děsí. Někdy se stane, že mě to vzbudí i ze spaní, že se mi o tom zdá sen.
Klidně at umřu dřív, ale představa, že s někým budu žít třeba 50 let, prožívat všechny starosti i radosti spolu. Každý večer vedle sebe ležet a pak zůstanu sama. Brr. To je pro mě naprosto nepředstavitelné....tohle bych nezvládla...

15 Janii Janii | Web | 25. listopadu 2016 v 14:26 | Reagovat

ahoj, chtěla bych zůstat affs :) já občas nad stářím a smrtí přemýšlím ,ale pak mi je mizerně tak se to snažím házet za hlavu...

16 Veronika Veronika | Web | 26. listopadu 2016 v 17:04 | Reagovat

Nedokážu si ani představit, že budu někdy stará. A co vůbec budu dělat. Kde budu s kým budu. Ani nevím, co budu dělat za rok :O Přála bych si aspon do budoucna mít vlastní byt, všechny mé nejlepší kamarádky, aby se přestěhovaly zpátky za mnou do Londýna. Chci víc cestovat, chci studovat, chci hrát, chci kreslit, chci častěji navštěvovat rodiče... opravdu je na všechno málo času. A já tu sedím s notebookem v posteli..

17 Emo Emo | E-mail | Web | 27. listopadu 2016 v 23:52 | Reagovat

Nádherný článek. Nad takovýmito věcmi přemýšlím celkem často a hlavně nad tím, co je po smrti. Jestli je nějaké nebe nebo peklo. Jestli se pak narodíme znovu ale z minulého života si nic pamatovat nebudeme, či se snad převtělíme v něco jiného. Těžko říct co se pak stane. Osudu neunikne nikdo.

18 Viol Viol | Web | 28. listopadu 2016 v 20:49 | Reagovat

Přemýšlím nad tím neustále. Možná až příliš.

19 Jajka Jajka | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 19:39 | Reagovat

Každý deň robím všetko preto, aby som si v starobe povedala, že môj život naozaj stál za to. Nech už moje rozhodnutia budú akékoľvek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.