Kočky jsou součástí mého života

22. prosince 2016 v 13:55 | Lucy |  Cats💗
.. aneb. proč miluji kočky

Zdravím vás. Po nekonečné pauze na mém blogu opět přicházím s novým článkem. Dnes bude na téma: "Proč miluji kočky?"
Prakticky odmalička vyrůstám s těmito hebounkými a neuvěřitelně roztomilými mazlíčky na sametových tlapkách 🐾.


Dnes bych se s Vámi chtěla podělit o to, jak jsem ke kočičkám přišla a co mne vedlo k tomu milovat zrovna tato stvoření. Pokud máte doma kočku, určitě si umíte odpovědět na to, proč ji tolik milujete.

Zahleďte se někdy kočce do očí. Co v nich vidíte? Faleš? Proradnost? Možná jste na omylu.

Začnu s tím, jak jsem se ke kočkám vůbec dostala. Jako každá malá holčička jsem si přálá nějakého zvířátko. Nejvíce jsem toužila po psovi nebo kočce. Kdyby to šlo, byla bych si vzala domů snad každé zvíře, které existuje. Mé první zvíře, které mi doma dovolili byl křečík džungárský, který dostal jméno Jimmy. Po 2 letech a dvou měsících zemřel a já si pořídila dalšího "džungaráka", kterého jsem pojmenovala Timmy. K Timmymu jsem si pořídila zlatého, o něco většího křečka. Vickyho. Po křečcích následovalo morče, kterému samozřejmě jméno nemohlo chybět a říkala jsem ji Molly.

Rodiče nikdy nevlastnili žádné zvíře. Jen když byla maminka malá, měli doma kozu a slepice. Zkrátka k tomu neměla a ani nemá vztah dodnes. Bojí se zvířat. Bydleli jsme na vesnici, kde měli sousedé plno zvířat. Od slepic po psy a spoustu koček. Se sousedovic kočkami jsem si ráda hrávala a veškarý čas venku jsem trávila s nimi. Také jsem čas od času vzala na procházku jejich psího dědečka.

Sousedé vlastnili kočku, která neustále mívala koťata. Jednoho dne porodila 6 bílošedých, drobounkých uzlíčků. V té době mi bylo asi 5 let. Pamatuji si to dodnes. Až trošku vyrostly, majitel povídal, že chce koťátkům najít nový domov. To, že jim chce najít nový domov byla pouze záminka! Nechtěla jsem, aby mi koťátka odvedl, tak jsem je všechny dala do batůžku a od sousedů je pyšně našla do mého stanu na zahradě. Prcům jsem připravila mléko a ta spokojeně pila. Za chvíli si pro ně přišel majitel. Samozřejmě. Byly to jeho koťata a já na ně neměla žádné právo.

Opravdu jsem si myslela, že jim našel nové domovy. Když jsem byla o něco starší, rodiče mi sdělili, že koťátka nový domov nenašly a nikde ho nenajdou. "Majitel", vložil koťátka do igelitového pytle a dovnitř přidal ředidlo a hodil do potoka. Takto je nechal umírat. Někteří lidé se bohužel chovají jako zrůdy. Ne, počkat. Oni se tak nechovají. Oni těmi zrůdami jsou. O několik let později zemřel sám majitel na to, že se jeho vlastní plíce utopily ve vodě. Ať je koťátkům země lehká. Nyní si určitě poklidně běhají po obláčku a nic je nebolí...

Tady jste měli přesný úkaz toho, jak dokážou být někteří lidé zlí a krutí k živým tvorům. Nyní přejdeme k něčemu veselejšímu. Vždyť jsou přece ty nejkrásnější svátky v roce - Vánoce!

Jak jsem vlastně získala svou první kočičku? Začala to asi nějak takhle:
Navštěvovala jsem 1. třídu na základní škole. K našemu domu vedly 2 cesty, tak jsem si vždy mohla vybrat, kterou půjdu. Většinou jsem volila delší cestu, kde jsem skoro nikdy nepotkala živou duši. Kolem cesty byly husté keře a potok. Byla jsem skoro doma, když v tom jsem z křoví uslyšela kočičí volání o pomoc. Dostala jsem strach. Nevím proč. Sama jsem tam nešla. Běžela jsem za mamkou s tím, že je ve křoví nejspíš koťátko a že ho za každou cenu musím zachránit. Maminka ihned zanechala práce a šla se se mnou podívat. Na místě jsme na kočičku volali. Z trávy vyběhlo malé, mourované klubíčko. Srdce jsem cítila až v krku. Vzali jsme ho domů. Ihned mu dali najíst a napít. Byl to kocourek, kterého jsme pojmenovali Čiko. Byl hrozně unavený. První dva dny u nás prospal.
Čikinka jsme měli necelý rok. A hádejte co? Opět v tom měli prsty sousedé. Schválně nám ho přejeli. Odpočívej v pokoji, Čikoušku.

Po Čikinkovi jsme měli dalších 5 kocourů. Všichni se u nás ohřáli maximálně rok či dva. Utekli do světa...
A nyní už se konečně dostáváme ke konečné fázi článku a to jsou důvody, proč miluju kočičky.

1. Nikdy si nebudete připadat sami ♡
Vždy, když jsem sama doma, nikdy si nepřipadám sama. Moje kočičí princezna za mnou vždy přijde a lehne si vedle mně. Buď se chce mazlit nebo spokojeně usne. Přitom vrní. Je to něco jako byste někomu něco dali a on vám to tisíckrát vrátil.

2. Jsou čistotné a dávají si na tom záležet ♡
Kočky tráví 30% svého času upravováním. Jsou to dámy. Když vidí bláto, elegantně se mu vyhnou, narozdíl od psů. Nedokážu si představit, že by se má kočička začal válet v blátě, jak by to doma vypadalo, jelikož se vsadím, že by se vodě psychicky i fyzicky bránila. Z toho vyplývá, že bych ve vaně určitě skončila dříve jak ona, byla bych řádně vykoupaná a vyvazla bych "jen" s několika škrábanci. Kdežto ona by se v tom pohledu na mě vyžívala a nenápadně mně sledovala.

3. Nemusíte se považovat za blázna, když trpíte "samomluvou"
Asi každý majitel, ne jen kočky, zná to, že se svým miláčkům svěřuje. Nebo si jen tak povídá s doměním, že mu rozumí. Naslouchá mi. Když mluvím na našeho kočičáka, upřeně se na mě dívá, široce otevře zorničky a nastraží uši. Škoda, že mi neumí odpovědět. Kdyby zvířata uměla mluvit, ztratili bychom naše nejlepší přátelé.

4. Úžasně se s nimi spí ♡
Jsou daleko výhodnější než jakýkoliv chlap. Nezaberou vám 3/4 postele, neprdí (a když jo, tak výjimečně), neprotestují že zase nemáte oholené nohy a nechrápou. Když je zima, jsou kočky ideálním topením! A není nic lepšího, když usínáte, tak vám kočičák přede ve vaši blízkosti. Nejkrásnější ukolébavka.

5. Zní to neuvěřitelně, ale voní ♡
Cítili jste někdy pach mokrého psa? Já, bohužel ano. Není to nic příjemného. Díky bohu, že kočky nesmrdí, spíš naopak. A i když jsou mokré, nevidím (spíš necítím) žádnou změnu. Takže když se vám kocour vydá na toulky, nemusíte se bát toho, že by váš celý byt byl nějak cítět. Mám to vyzkoušené na vlastní kůži.

6. Zjistí doma přítomnost duchů
Pouze zvířata a děti vidí duchy. Kolikrát se Vám stalo, že vaše kočička (nebo i jiné zvíře) se koukaly "do blba", a vůbec se nehýbaly? Jakoby byli zhypnotizovaní. Z toho vyplývá jedno → asi máte doma ducha, ale zatím o tom ví jen vaši mazlíci.

7. Jsou to prostě jedním slovem báječná zvířata ♡
Snad jsem vypsala všechny důvody. Nedokážu si představit, že by naši domácnost s námi nesdílela ani jedna kočka! Už odmalička se dělíme o domácnost s hebkými, neuvěřitelně roztomilými mazlíčky na sametových tlapkách.


Děkuji za přečtení článku. Užijte si dnešní den a nezapomeňte, že za 2 dny už tady máme Vánoce. Vaše



 


Anketa

Jsi kočkomil? 🐱

Ano 💗
Ne 💔

Komentáře

1 ebbubeliny ebbubeliny | Web | 22. prosince 2016 v 14:07 | Reagovat

Velice pěkný článek, ale to s tím chlapem mě totálně dostalo. Karma je spravedlivá a za topení se utopil. I když představa schovaných kotátek v batohu je velice vtipná.

2 Lucy Lucy | Web | 22. prosince 2016 v 14:13 | Reagovat

[1]: Moc děkuji. Kdysi jsem to takto neprožívala. Ovšem ta představa mne dnes děsí. Kdyby se mi to stalo dnes, ihned asi volám na PČR.

Raději koťátka schovaná v batohu než...

3 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 22. prosince 2016 v 15:30 | Reagovat

Taky mám kočky moc ráda, ale i psy. Nedělám rozdíly, protože máme jak kocoura, tak pejska. :o)

Lucy děkuju za přáníčko a nápodobně. ☼

4 M. M. | Web | 22. prosince 2016 v 15:32 | Reagovat

juuu tyjo,já musim říct že jsem spíš psí člověk,ale kočičky mam teda taky moc ráda.

a máš to tu moc pěkný!!! takový vánoční:)

5 Eliss Eliss | Web | 22. prosince 2016 v 17:13 | Reagovat

Děkuji, už jsem si tě přidala mezi oblíbené :-) A jinak kočky mám taky moc ráda, kdysi jsme doma měli dvě...

6 Baryn Baryn | Web | 22. prosince 2016 v 17:28 | Reagovat

Já nenávidím lidi, kteří dokážou zabít kočky - a vlastně jakékoliv bezbranné zvířátko - takhle odporným způsobem... jakýmkoliv způsobem je mi to proti srstia, le zrovna nedávno jsem o tomhle na blog psala, a stále si stojím za tím, že když už ti omezení vesničani nechtějí kočky kastrovat a  mají tu zvrácenou potřebu koťata zabíjet, tak ať rychle a nenechávají je chcípnout mrazem, hlady, na nemoci nebo ještě nějak bolestivě... Mám dvě kočičky a jednu jsem právě zachránila z ulice jako asi dvouměsíční kotě. Nějaká zrůda ji v tom mrazu vyhodila ven, aby umřela.

Po pravdě své čičíky miluji nade vše a často čtu na Catmanii, že lidem kočky voní, ale mně ty naše nikdy nijak nevoněly. Hlavně ta starší má podle mě velmi nevýrazný pach, ale o to hebčí kožíšek. :)
Mně se vždycky líbil ten důvod, že "kočky ti nahradí polštář". :D To je podle mě úžasné... jasně, asi to platí i o psovi - já upřímně ke psům nikdy nepřilnula - ale u těch koček s tím mám holt zkušenosti. :)
A nevím, jestli kočky dokážou zjistit přítomnost duchů, ale určitě dokážou najít, ulovit a zlikvidovat komáry a pavouky... což považuji za velmi užitečné. :D

7 Layouty od Kačky Layouty od Kačky | Web | 23. prosince 2016 v 11:10 | Reagovat

V mojom prípade ja nemám rada mačky a oni zase nemajú radi mňa :D

8 Terynka Terynka | Web | 23. prosince 2016 v 11:46 | Reagovat

Lidi jsou opravdu zrůdy a útěchu najdeme prave v techto chlupaccich.. Nechapu, jak vam to sousedi mohli udelat a kocourka přejet a jak ten pan mohl takto osklive zabit koťátko! Ja jsem taky milovnice kočiček, takze te uplne chápu, hlavne ze uz mate klid a jsi spokojena :-)

9 fakynn fakynn | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 12:18 | Reagovat

Mám tři kočky a naprostý souhlas. Miluju je.

10 Wex Wex | E-mail | Web | 4. ledna 2017 v 20:08 | Reagovat

Já mám kočky také strašně moc ráda, jsou to skvělá stvoření! Musím se přiznat, že jsou to asi jediná zvířata, kterých se nebojím...JO, jsem strašpytel.

11 Amálka Amálka | Web | 5. ledna 2017 v 22:05 | Reagovat

Kočičky taky miluju a tohle je naprosto rozkošný článek! Ty důvody jsou super, jen s pětkou bych si dovolila občas nesouhlasit - ono takový kočičinec za skříní ;) Jinak ale pravda, jen málokteré zvíře je čistotnější než kočka. Ještě bych dodala, že není nic krásnějšího, než když člověk přijde domů a přivítá ho kočka! U psa je to takový standard, ale u kočky to dostane úplně nový rozměr :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.