Strach z neznámého

30. června 2017 v 18:48 | Lucy |  Téma týdne...
Související obrázek


No tě piiic, lidičkové! Výsledek obrázku pro smile png
Opět a znova píšu článek po hrozně dlouhé době - opět jsou to tři měsíce, co jsem nenapsala žádný článek. To jako vážně? To jako vážně. Opět bych se chtěla omluvit za mou neaktivitu, chtěla bych a musím to změnit. Dost keců a jdeme na nějaký ten článek, který jsem měla v plánu napsat už dávno, ale bohužel jsem se k PC dostala až nyní.

Související obrázek Výsledek obrázku pro summer weather tumblr

Je spousta věcí, které se udály za tu dobu, když jsem nebyla aktivní. O většinu z nich bych se s vámi chtěla podělit. O různé zážitky a mnoho dalšího. Inspirací na článků mám nyní mnoho, tak snad bych něco v co nejbližší době měla napsat.

Co se týče TT, všimla jsem si, že má zajímavé téma, tak mě napadlo napsat k tomu netradiční "článek".



Byl chladný zimní večer. Seděla jsem v křesle vedle krbu a četla jsem si svou oblíbenou knížku. Po chvilce čtení jsem si řekla, že bych se mohla jít, jako každý večer, projít přes naše město. Venku už byla tma a většina lidí byla raději zavřená doma než aby se dobrovolně potulovali venku. Na mých večerních procházkách mě téměř pokaždé doprovázel můj nejvěrnější čtyřnohý kamarád. Vstala jsem z křesla a vydala se do předsíně, abych se mohla obléknout.

"Baki!" Zavolala jsem na svého chlupatého přítele. "Proboha, co jsem to právě vyslovila"? Po pár vteřinách jsem se vzpamatovala.

Šla jsem do předsíně, abych se mohla obléknout. Vzala jsem si na sebe svou oblíbenou naducanou černou bundu. Na kapuci měla obrovský kožich. Když si ji člověk obléknul, dost se podobal eskymákovi. Nazula jsem své teplé botičky a natáhla ruku pro klíče. Opravdu nemám v plánu přenocovat venku. Vedle klíčů viselo vodítko mého čtyřnohého kamaráda. "Ach, Baki!" pomyslela jsem si. Odtáhla jsem svůj zrak od vodítka a šla směrem ven. Zabouchla jsem dveře a vydala se na svou oblíbenou trasu. Vzpomínala jsem na to, jak mě u těchto uklidňujících procházek doprovázel Bak - můj jediný čtyřnohý přítel, který mě nikdy nezradil. Před pár dny odešel do psího nebe...

Procházela jsem se a cítila, jak mi křupe sníh pod nohama. Všude bylo ticho. Klid. Procházela jsem se sama. Jen s mými myšlenkami. Začala jsem mít divný pocit. Jakoby mně někdo pozoroval. Nebyl to jen pocit. Po chvilce jsem ho zahlédla.

Šel za mnou muž. Byl vysoký asi tak, jako když byste mě postavili ještě jednou na sebe. Neváhala jsem ani sekundu a přidala do kroku. Muž přidal taky. Musel vědět, že tudy chodím. Nikdo jiný už těmi místy skoro nechodí. Cítila jsem, že je pořád blíž a blíž mně. Znepokojovalo mně to. Byla jsem zhruba v polovině trasy, po které jsem zvyklá chodit. Poběžím, tedy. Dala jsem se do běhu. Pozdě. Ten muž mě dohnal.

Chytil mé ruce a koukal směrem ke mě. Neviděla jsem mu do tváře. Měl na hlavě kapuci, která mu zakrývala třičtvrtinu obličeje."Potichu, maličká." zašeptal. Trhla jsem sebou, podívala jsem se na něj a řekla: "Co chcete?" Bez odpovědi. Ten muž mi přiložil na ústa kapesník. Bylo v něm něco tak ... uklidňujícího. Usnula jsem. Poté jsem se probudila v dodávce. Nemohla jsem se hýbat. Někde mě vezl. Opatrně jsem nakoukla přes malé okýnko do přední kabiny. Ten řidič je vrah. Bylo moc pozdě na to, abych něco mohla udělat. Ocitli jsme se v hlubokém lese. Postavil mě ke stromu. Nemohla jsem nic dělat. Byla jsem tak bezbranná. Výstřel. Ucítila jsem silnou bolest na mé hrudi. Zastřelil mně.
Pomalu padám k zemi a začínám si uvědomovat, že od teď budu žít ve tmě. Ve věčné tmě, ze které mě už nikdy nikdo neprobudí...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teri Teri | Web | 30. června 2017 v 21:59 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zpět, snad už budeš mut věči aktivitu

2 Eliss Eliss | Web | 2. července 2017 v 17:23 | Reagovat

To je skvělý příběh, ze začátku jsem měla pocit že líčíš vlastní zkušenost :)

3 Molly. Molly. | E-mail | Web | 10. července 2017 v 15:05 | Reagovat

Je fajn, že jsi zpět a na tvé nápady na další články se těším :) Jinak super příběh teda až na ten konec :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.