Můj princ na bílém koni

3. května 2018 v 16:42 | Lucy |  Téma týdne...

Výsledek obrázku pro love gif

Miluji svého muže. Je tak pozorný, milý, báječný. Je na něj spoleh. Umí mě rozesmát. Pro to všechno ho miluji. Taky mě občas strašně zlobí. Zapomíná na důležité věci. Nechává mě čekat. Neslyší mé dlouhé důležité historky. A i pro to všechno ho miluji. A věřte nebo ne, on to má se mnou úplně stejné.


💑 Nyní přicházím s mým příběhem:
Psal se únor 2017. Bylo krásné (vzhledem k tomu, že byl únor) slunečné počasí a chystala jsem se za mou jedinou babičkou do nemocnice. Pokaždé, co jsme za ní byli, mluvila o nějakém šikovném pracovníkovi. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Jednoho dne mi to ale nedalo a chtěla jsem vidět, jak vypadá a jaký je celkově. Jako na zavolanou zrovna ten den přišel k babičce. Prohlédl si mě od hlavy k patě, usmál se, píchnul jí inzulín a odešel. Chtěla jsem vědět, jak se jmenuje. Po chvíli jsem se zvedla a šla jsem se podívat na nástěnku, na jeho jméno a příjmení. Zjistila jsem ho a vyhledala si ho. Jak jsem ho našla, tak jsem si ho i přidala do přátel. Vůbec jsem nepočítala s tím, že by si mě přidal. Ani nevím, proč jsem to udělala. V tu chvíli mi přišel takový. Zvláštní. Možná divný? Když jsem se večer dostala znova na počítač, všimla jsem si, že mi žádost potvrdil a napsal mi milý vzkaz: "Zdravím. My se známe?" :) Tak jsme se pustili do psaní, chvíli jsem ho nechala v tom, aby nevěděl, kdo jsem, ale pak mu to došlo.


Při dalších návštěvách babičky jsme chodili vždy prohodit několik slov. Babička byla v nemocnici dlouhodobě. Mezitím jsme se zkamarádili, trávili jsme čas i venku. Jednoho dne se babičce přitížilo a skončila na JIP. Veděli jsme, že je to konečná, ale pořád jsme nějak věřili, že se stane zázrak. Ale dnes se zázraky nedějí. V posledních dnech jejího života byl za ní a říkal ji, ať se nebojí, že se o mne postará. Slíbil ji to. Stiskla mu ruku. Ukápla ji slza. Odešla.
O velkých prázdninách jsem jela na měsíc do lázní. Pořád jsme byli kamarádi, kteří spolu měli podnikat různé výlety a túry. Odloučení bylo hrozné. Chyběl mi. Ale nemyslela jsem si, že bychom spolu mohli být. Když si pro mne jel, byla jsem hrozně šťastná. Skočila jsem mu po krku. Doma na mě čekala obrovská kytička, šampaňské a papír s tím, kde o prázdninách pojedeme. Nevěděla jsem, co mám říct. Tak jsem jen tak stála a hloupě koukala :) . Pak jsme se objali a dostala jsem sladkou pusinku. Udělali jsme si krásný, romantický večer. Bohužel mi šampaňské 2x nesedlo, tak jsem to pokazila. Za pár dní jsme šli na procházku. Bylo to 1.7.2017, cestou jsme se stavili do restaurace, kde jsme si dali kofolu a pokračovali na vyhlídku v našem městě. Tam jsme si sedli, koukali na město a mlčeli. Po chvíli spustil: "Víš, Luci, jsem tak nad námi přemýšlel a došel jsem k tomu, že to tak nechci. Nemůžeme být spolu. Zůstaneme kamarádi jak to bylo doteď. Nechci s tebou být." Nechápavě jsem na něj koukala, asi mi ukápla i nějaká slzička a pokrčila jsem rameny. Hned na to se mne zeptal, jestli bych s ním byla ♥ . Řekl, že si dělal srandu a smál se, že jsem tomu věřila. Byla jsem šťastná a odcházeli jsme domů ruku v ruce.

Babička odešla, ale zároveň mi do života přivedla toho nejúžasnějšího člověka pod sluncem. Jsem ji moc vděčná. A není dne, kdy bych si na mou milovanou babičku nevzpomněla. Moc mi chybí.
Dnes za ní chodíme na hřbitov společně... ♥







 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 4. května 2018 v 1:02 | Reagovat

Tak to je, někdo odejde, někdo přijde. Ale ve vzpomínkách by měli zůstat i ti, kteří odešli.

2 Eliss Eliss | Web | 4. května 2018 v 15:25 | Reagovat

To je krásně romantické ♥ Je mi líto, že jsi přišla o babičku, ale zároveň jsi našla někoho nového :)

3 Lucy Lucy | Web | 4. května 2018 v 15:49 | Reagovat

[1]: Ano. Mám ji ve vzpomínkách pořád.

[2]: Děkuji ♥

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 5. května 2018 v 12:50 | Reagovat

Pane jo, mám husinu a málem mi ukápla slza, hrozně emotivní příběh... Moc se mi líbí, že to dopadlo dobře, ačkoli babička odešla, někoho nového jsi získala. Ale teda ta legrace, kterou si z tebe udělal? Já bych měla asi infarkt. :-D Nicméně přeji, ať vám to vydrží. :-)

5 Lucy Lucy | Web | 5. května 2018 v 13:59 | Reagovat

[4]: Taky to tak mám pokaždé, co si na to vzpomenu...
No je to magorek :D

Děkuju moc, Lucinko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.